Otáčející se hlava

Na následující čtveřici obrázků a na doprovodných diagramech (obr. 4 A, B, C a D)Je zachycena lehce pozvednutá, otáčející se hlava.Jde o běžnou portrétní polohu, která je ve většině případů lichotivá.Představa hlavy jako oválu je sice vhodná jak při pohledu z předu,tak z profilu, ale co když se hlava nenachází žádné z těchto dokonalých poloh?
 Změnu obrysu hlavy si můžeme představit s pomocí dvou překrývajících se oválů, tentokrát však bude podélnou osu tvořit poledník,který obtáčí celou hlavu.Ve fázi označené písmenem A se oba ovály z větší části překrývají, s pootočením hlavy ve fázi B se však jeden z oválků se začíná prudce stáčet směrem nahoru.Druhý ovál se lehce naklání a ve fázi C už zaujímá výslednou pozici.První ovál pokračuje ve vzestupném pohybu, dokud nezaujme pozici vyznačenou ne kresbě D.
Na ilustracích můžete vidět kontrast mezi celkovým tvarem lebky, který je spíše zaoblený, a její obličejovou částí, která se skládá spíše z poloh.Všimněte si také polohy ucha, které se nachází za podélnou osou a narušuje siluetu lebky, zatímco nos se nachází uvnitř obličejové části.Spolu s tím, jak se hlava otáčí, stává se ucho čím dál tím méně výrazné, dokud se nestane součástí lebky a nos nezaujme polohu narušující obrys lebky.Pravidlo zní: siluetu lebky narušuje vždy jen jeden prvek (ucho, nos).