Zachycení oka

Na obrázku č.1 je zachycené oko při pohledu z předu s takřka celou duhovkou. Kvůli vydutí rohovky nad duhovkou (viz obr.č. 2) je horní víčko uprostřed poněkud vyboulené. Horní víčko i samotné oko jsou spíše zaoblené než pravoúhlé a dokonce i obočí je lehce zakřivené. Pravoúhlé tvary ustupují těm zaoblenějším v okamžiku, kdy oko hledí směrem vzhůru.
Na tomto obrázku můžeme také poukázat na skutečnost, že zornička bývá zpravidla nejtmavějším místem celé hlavy, pakliže model nemá velmi tmavé vlasy. Zornička, která je otvorem vedoucím do oční bulvy, se zužuje nebo rozšiřuje v závislosti na tom, jaké množství světla dopadá na duhovku. Rozšíření zorničky na našem obrázku představuje ideální míru, jakou lze využít v portrétní kresbě. Všimněte si také, že když oko hledí vzhůru, je pod duhovkou a kolem ní vidět bělmo (skléra).
Při pohledi dolů, jak můžete vidět na obrázku č.3, je mnohem výraznější role očního víčka jako ochrany oční bulvy. Horní víčko se přizpůsobí oblému tvaru oční bulvy a dolní víčko se svraští, čímž vznikne tmavý oční záhyb. Oko je v této poloze tmavší, bělmo získává tmavě šedý nádech a strácí lesk. Nejsvětlejší částí oka je okraj dolního víčka. Řasi zastiňují duhovku a někdy ji dokonce zsela zakrývají, i když obvykle je patrný alespoň malý černý záblesk. Všimněta si také celkového tvaru oka, jež díky přivřenému hornímu víčku ztrácí něco ze své oblosti. Na obrázcích č.4 a 5 je zachycené oko ze strany, na obrázcích č.6 a 7 z poloprofilu.